Myslím, že nemám z ničeho vyloženě strach. Dokonce ani ze smrti ne. Věřím tomu, že život a všechno kolem něj ovliňjuji sama a jsem tedy za vše, co se mi přihodí, sama zodpovědná. Co ale často řeším a co se mě dotýká, je ztráta paměti ve stáří a s tím spojená ztráta osobní identity, ztráta všeho krásného kolem mě. To je věc, kterou asi nikdo neovlivní. Cítím v tom bezmocnost. Nedokážu se vyrovnat s pohledem na člověka s alzheimerovou chorobou nebo se stařeckou demencí. Chtěla bych pomoct, změnit to, ale nevím jak. Řeším to poměrně dlouho a obávám se, že by jednou mohla přijít chvíle, kdy někdo z mé rodiny, blízkých nebo dokonce já sama budu obětí této choroby. Věnovala jsem proto svoji práci právě této mé obavě.
Vznikla tak instalace, která představuje symbolicky život, osobnost plnou vědomostí, vzpomínek a myšlenek. Koule představuje právě paměť plnou vzpomínek a myšlenek, prostě života... Je velká, protože i život je obsáhlý a napěchovaný vzpomínkami. A ačkoliv je konstrukce poměrně pevná, povrch je naopak křehký - stejně jako sám život a všechny naše vzpomínky. To vybízí k obavě, že můžeme poměrně snadno o vše přijít. Proto je tato nestabilita podpořena šikmou plošou. V obraně proti této bezmocnosti jsem proto kouli připevnila popruhy ve snaze, že tím dokážu vše udržet na místě. Kdo to ale může s jistotou potvrdit? Popruhy se mohou kdykoliv přetrhnout, uvolnit....
Matriál a umístění:
Kostra koule je z hliníkových pásů. Má navodit pocit pevnosti, síly, trvanlivosti. Oproti tomu povrch je obalen jemnou ovčí vlnou. Vlna symbolizuje křehkost, o kterou je třeba pečovat, stále ji hlídat a udržovat. Zároveň je to přírodní materiál, který stále pracuje, je svým způsobem živý.
Koule je umístěna v otevřené krajině, nechána napospas vnějším vlivům, umístěna záměrně na svahu.
Popruhy jsou opět z přírodního materiálu, jsou pevné, ale ne nezničitelné. Zařezávají se do jemné vlny a představují urputnou snahu (až násilí) udržet kouli na místě.
